Doporučujeme
TEXTY Z TRADICE
V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice – minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tematických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.
Ježíšovo slovo na kříži vychází vstříc touze milovaného učedníka a tuto jeho touhu prohloubí dříve, než ji vyslyší. Učedníkovi se dostane štěstí, přízně, po jaké nezatoužil ani ve svých představách. Přiblíží se svému Bohu natolik, že napříště bude na samotnou Matku svého Boha pohlížet jako na svou vlastní. Aby jeho srdce nedostalo závrať při myšlence na tak neslýchanou důstojnost, Spasitelova slova „to je tvá matka“ přicházejí nastolit a založit v jeho srdci lásku, neznámou všem předešlým věkům: lásku, která má od této chvíle vstoupit do srdce těch nejubožejších učedníků, skrze niž se stávají Spasitelovým bratry v takové míře, že jeho Matka se stává jejich matkou.
(kard. Charles Journet /1891–1975/, Sedm Kristových slov na kříži)
Chtěla bych, aby Ježíš byl tvým blízkým přítelem, v něhož bys mohl vložit své unavené srdce plné utrpení. Kdo by mohl, můj drahý staříčku, změřit velikost a množství starostí, které tě tíží, více než náš Pán, který proniká do nitra a který umí láskyplnou rukou vyléčit rány, jejichž hloubku ani sám neznáš? Ach, tatínku, jak by se tvůj život proměnil, kdybys k němu chodil často jako k příteli…
(Terezie z Los Andes, dopis otci, 26. listopadu 1919)
Ano, Bůh je dobrotivý. A když nám srdce krvácí nad tím, že pro naši malichernost On k našemu srdci nedokáže promlouvat, pak nám odpověď dá jediný pohled upřený k Panně Marii.
(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)
Právě v hluboké samotě nacházím mírnost, s níž mohu skutečně milovat své bratry. Čím větší jsem samotář, tím větší k nim mám náklonnost. Je to čistá náklonnost a je naplněná úctou k samotě druhých. Samota a mlčení mě učí milovat mé bratry pro to, co jsou, a ne pro to, co říkají.
(Thomas Merton, deníkový zápis z 12. ledna 1950)
Mysli na mou všudypřítomnou lásku. Já jsem stále zde. Polož svou hlavu na mé srdce, protože to mi dělá radost … Přijď ke mně a přiveď s sebou ostatní. Nemohu snad léčit na dálku? Stačí, když mi řekneš jejich jména. Když mi říkáš o těch, za které prosíš, já je vidím…
(Gabriela Bossisová, On a já, deník, 23. července 1942)
A nebojte se být neskromná ve svých přáních, touhách a prosbách. Velká svatá Terezie říkávala svým sestrám: „Buďte dcery velkých tužeb!“ A malá svatá Terezie nebyla ve svých touhách nějak příliš skromná a splnily se jí… Láska nemá mezí, Bůh je jejím cílem: Bůh je láska.
(P. Metoděj Minařík, O.Carm. /1912–2003/, korespondence, 1989)
Co je tedy vskutku nejobtížnější, je rozloučit se sami se sebou a starostmi o sebe, vzít si od nich dovolenou a trávit ji u něho. Tehdy se dostaví niterná radost a to ostatní proběhne jakoby nádavkem. „Ty se starej o mne, já se postarám o tebe.“ Čím víc jednáme v tomto smyslu, tím lépe naše duše dýchá a tím víc se uklidňuje. Musíme to dělat stokrát za den. Ukazatel, který upozorní na to, kdy, je následující: jakmile se cítíme vnitřně stísněni.
(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)
Když na Vás dopadne strach, tak se předávejte Bohu jako jeho majetek, vkládejte se do jeho ruky. A hlavně neanalyzujte sebe, vycházejte k druhým, netřeba kroužit kolem svých problémů a kolem vlastní osoby. Přitulte se k Ježíši jako dítě. On má slova života a spásy, ke které patří i zdraví. Ve Vašem utrpení nejste sama, jste nesena společenstvím svatých, společenstvím sester a bratří, mou bratrskou láskou a přímluvou. Kladu Vás při mši svaté na paténu.
(P. Vladimír Koudelka OP /1919–2003/, korespondence, dopis z 15. ledna 1997)
Odjíždíte… Do svých zavazadel jste přibalil dvojí předsevzetí. To prvé zní: po každém přijetí těla Kristova věnovat půl hodiny díkůčinění. To druhé: se všemi svými závažnými prosbami se v prvé řadě obracet na Pannu Marii. Pokud budete tato dvě prostá předsevzetí věrně plnit, jsem si jist, že se vrátíte jako lepší a hlubší člověk.
(otec Jeroným /1907–1985/, mnich trapistického kláštera v Sept-Fons, korespondence)
Jsem rád, že jste byla v Polsku. Při takových mezinárodních setkáních je málo času na soukromou modlitbu, program je naplněn. Na krátkou dobu to není špatné. Ježíš je přítomen i v bližních. Ale setkání s bližními by se mělo dít v hloubce, nejen povrchně. Každý člověk nese v sobě Boží tajemství – jako Marie a Alžběta. Sdělovat něco z tohoto tajemství je setkání v hloubce. Já jsem obdarován, proto mohu dávat dál. Tak mne lidé nemusí oddalovat od Boha. Sv. Terezie z Avily byla velmi aktivní, stále na cestách, a přece neztratila spojení s Bohem.
(P. Vladimír Koudelka OP /1919–2003/, korespondence, dopis z 30. června 2002)
Bůh se dává těm, kdo se dávají jemu. Nezáleží příliš na způsobu, pokud je to ten, který pro nás Bůh vybral. Zjišťuji, že se můžu dostat právě tak blízko k Bohu studiem suchých problémů morální teologie, jako čtením nejohnivějších stránek mystiky. Povinnost nemusí být nudná. Láska ji může učinit nádhernou a naplnit ji životem. Dokud rýsujeme ve světě svého ducha dělící čáry mezi povinností a potěšením, zůstaneme vzdáleni od Boha a od jeho radosti.
(Thomas Merton, deníkový zápis z 10. března 1950)