Doporučujeme
Karmelitánská spiritualita Texty z tradice Živé Boží slovo Eucharistický Pán by byl chudší, kdybychom...
Aby se s plameny věčného života vrátil v ohni zpět do temnoty světa
Syn se obrací na Otce, aby mu předal to poslední, co má: svého ducha. Ducha, který je duchem Otce a Syna, Ducha svatého. Tento Duch zastínil z Otcova pověření Pannu Marii. Teď ho Syn Panny posílá zpět k Otci. Byl jeho věrným vnitřním průvodcem, byl Synu trvalým důkazem toho, že je Otec s ním i na zemi. Byl mu duchem Otce, duchem Boha. Když ho teď klade Otci do rukou, je to proto, aby zemřel v obnažení svého holého lidství: v opuštěnosti, která jde do krajnosti, kterou Otec zahájil, kterou Syn v tomto posledním aktu dokončuje. Je to akt poslušnosti, která je nepřekonatelná.
Zpověď, kterou Syn koná zástupně za lidstvo
V tomto Pánově slově spočívá celý jeho úkol. Visí na kříži, aby vymohl hříšníkům u Otce odpuštění. Tímto slovem, kterým je on sám a které formuluje v této krátké větě, spojuje jako Vykupitel lidi s Otcem. Nevyslovuje je na Olivové hoře, na začátku pašijí, nýbrž až teď, když je kříž vztyčen mezi druhými dvěma kříži, když je cesta utrpení zastavila, když kříž působí.
Živé Boží slovo: Zjevení Janovo 1,7b
„Uzří ho každé oko.“
Každé oko ho uvidí, když přijde tímto způsobem, viditelný pro všechny. Nikdo se nebude moci odvrátit. Oko, které by se pokoušelo hledět jinam, se stejně všude setká s Pánem. V tom se odlišuje příchod v evangeliu, vykoupení na kříži, příchod ve Zjevení Janově a příchod k poslednímu soudu.
Živé Boží slovo: Mk 10,38a
Nevíte, oč žádáte.
Živé Boží slovo: Jan 6,12 (ČLP)
Když se (lidé) najedli, řekl (Ježíš) svým učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!“
Živé Boží slovo: Mk 4,38 (ČLP)
„Mistře, je ti to jedno, že hyneme?“
Živé Boží slovo: Jan 12,27 (ČLP)
„Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel.“
Živé Boží slovo: Zjevení Janovo 1,18c (Český liturgický překlad)
„... a mám klíče od smrti a podsvětí.“
Klíče od smrti si Ježíš přisvojil tím, že zemřel. Zatímco své božství zcela svěřil Otci, bylo mu umožněno, aby ve svém lidství plně vytrpěl smrt, tak dokonale, že od nynějška už neexistuje žádná lidská smrt, která by v Ježíšově smrti na kříži nebyla nějakým způsobem předznamenána. Na smrt jednotlivého člověka už nelze hledět, aniž bychom za ní viděli smrt Pána.
Živé Boží slovo: Zjevení Janovo 1,16b
„Z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč.“
Živé Boží slovo: Zj 1,5b
„Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů...“
Jeden nás miluje takové, jací jsme. Každého z nás miluje od věčnosti. Miluje nás tím způsobem, že nás uvádí do své čistoty, do čistoty, kterou sdílí se svým Otcem. Pravá láska je čistotou. Čistota jako božská, křesťanská a v posledku lidská vlastnost je v Pánu vždy svědectvím a úkonem jeho lásky, něčím, co vždy rozšiřuje k větší plnosti lásky.
Živé Boží slovo: Mt 14,22–33
Zkusme nejprve uvažovat o této události v širších souvislostech. Ježíš právě zázračně nasytil obrovský zástup lidí. Na uzdravování, které se týkalo jednotlivců, navazuje čin, který představuje jakoby plošné šíření Božího království. Už to nejsou šťastní jedinci, kteří zakusili Ježíšovu moc, ale „všichni se najedli dosyta“.
Strana 1 z 2