Doporučujeme
TEXTY Z TRADICE
V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice – minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tematických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.
Na mých rukou, když přišel na svět, učinil Ježíš první obětování sebe sama Otci a nyní mě posílá, abych přijala to tvé. Přináším ti škapulíř jako záruku mého požehnání a mé lásky a zároveň jako znamení tajemství, které se v tobě uskuteční. Má dcero, přicházím, abych dokončila tvé oblečení do Ježíše Krista, abys ty kráčela v Něm, jenž je královskou cestou, cestou světla; abys v Něm byla zakořeněna v hloubi propasti s Otcem a Duchem lásky; abys byla vystavěna na Něm, tvé skále, tvé pevnosti; abys byla upevněna ve víře a věřila především v nesmírnou lásku, která se z ohniště Nejsvětější Trojice přelévá na dno tvé duše. Má dcero, tato všemohoucí láska v tobě vykoná velké věci. Věř mým slovům. Jsou to slova matky, která se chvěje radostí, když vidí, s jakou zvláštní něžností jsi milována… Ach, zůstaň v hlubině své duše! Pohleď na Něj, jak přichází k tobě se svými dary, jakoby oblečen nesmírností své lásky. Je to Snoubenec… Ztiš se!... Ztiš se!... Ztiš se!...
(Alžběta od Nejsvětější Trojice, text na lístku přiloženém ke škapulíři, který darovala své spolusestře při výročí její řeholní profese)
Je třeba, abyste se upřela právě k tomuto: abyste nakrátko odešla od sebe samé i od ostatních a šla k němu. Vy ho milovat neumíte, on však Vás milovat dovede, a to i v oněch chvílích, kdy jste naprosto vyčerpaná; a možná že právě v takových chvílích Vás má nejvíc rád, aniž byste to Vy pocítila.
(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)
Bratříčku,
až budete slavit mši svatou,
v níž se lidské drama mění v naději ve spásu
a na místo lidského zla nastupuje Boží milosrdenství,
vzpomeňte si na Božího Syna,
kterého budete viditelně znázorňovat
a který s Vámi bude úzce spojen,
aby pozvedl Vaši hodnotu v očích svého Otce,
protože přítel rád vyzdvihuje svého přítele.
(otec Jeroným /1907–1985/, mnich trapistického kláštera v Sept-Fons, lístek adresovaný bratru připravujícímu se ke kněžství, jaro 1971)
O Tebe opřena a skrze přízeň krásy
tvého světla, tak jak i oblak, větev, stéblo,
jsi sladký plamen a já vroucí zřídlo,
jsi plamen, co mě spálí, usmrtí a spasí.
V přívalu touhy zdá se mi, že slyším
vzrušený hlas, jenž hřmí a vyzývá,
když jdu vyprahlou pouští schvácená,
vede mě bezpečně řečištěm vyschlým.
Ty zažehuješ úsvit hvězdou jitřní, v něm
budíš vzduch k jásotu, blesk i prach země
jsou darem tvým, též síly živelnosti temné
tohoto lijáku v přívalu hlučném, drtivém.
Jsem s Tebou, Bože, bázeň budící a neskonalý,
můj Bože, skrytý, sladký, jenž tajemstvím se halí.
(Pura Vásquez /1918–2016/, báseň Vzdálená plnost, překlad Josef Hrdlička)
A co bys mi teď, když tě prostoupil Duch svatý, řekla jiného než slova lásky? Žádej toho, který je láska, aby mluvil skrze tebe. Nemyslíš, že to bude ten nejprostší a nejjemnější způsob mluvy? Vždyť Duch mluví i jazykem maličkých. On ke mně bude mluvit i skrze tvé koktání a vzdechy. On doplní a završí chválu, kterou bys mi chtěla vzdát a neumíš ji vyslovit…
(Gabriela Bossisová /1874–1950/, deníkový zápis z 3. května 1945)
Láska, láska, stále větší láska, která se nikdy neunaví. Čím víc budeme Boha milovat, tím víc budeme toužit ho milovat. Hledejme Ježíše! Když ho budeme mít v srdci, s ním a v něm budeme mít vše. Mějme velké touhy a Pán nám jistě dá, co bude pro nás nejvhodnější.
(Jáchyma de Vedruna de Mas /1783–1854/, korespondence)
Nejstarším předchůdcem Letnic jsou dožínky. V květnu v Palestině dozrávalo obilí a Letnice byly díkůvzdáním za úrodu pšenice. Člověk vnímá plodnost, která se odehrává v souhře nebe a země, jako zázrak, ze kterého žije, a ví, že vděčnost je ta pravá odpověď na tento zázrak. Tak se mění žeň ve slavnost.
Nemá už to pro nás dnes smysl? Náš obraz světa se stává schizofrenním, jestliže při slovech Duch svatý myslíme pouze na křesťanskou niternost a při žni pouze na techniku a trh… Je důležité, abychom si o Letnicích znovu uvědomili: Duch svatý, který sestoupil na apoštoly, je tentýž Duch, který tvořil svět.
(kard. Josef Ratzinger, Boží světlo v naší době)
To je půvab svátku Nanebevstoupení: být vzati do nebe našich vlastních duší, apex mentis, vrchol našeho bezprostředního kontaktu s Bohem. Zůstat na tomto tichém vrcholu v temnotě, která obklopuje Boha. Žít přes všechny zkoušky a všechnu zaneprázdněnost s „tichým Bohem, který činí všechny věci tichými“ (sv. Bernard). Bůh buď se mnou tento den a navěky.
(Thomas Merton, deníkový zápis z vigilie Nanebevstoupení Páně, 14. 5. 1947)
Minulou noc byly bouřky, ale dnes je všechno nádherné. Lístky bílého ořešáku na hřbitově jsou malé a květy plní větve kučerami zelených krajek. Slyším na pile běžet stroje a zpívat ptáky: nic než to.
Zítra je Nanebevstoupení Páně, můj oblíbený svátek. Ve kteroukoli roční dobu si rád vyhledám antifony svátku Nanebevstoupení, které mi znějí v uších a plní mě světlem a mírem: vado parare vobis locum – odcházím vám připravit místo…
(Thomas Merton, deníkový zápis z vigilie Nanebevstoupení Páně, 14. 5. 1947)
Nerozčilujte se kvůli své ubohosti, své slabosti, svým nedostatkům. Ježíš Vás „snáší“ s láskou, a podle Vás by to mělo být jinak, než to dělá on? Hlavní věc je dát se jím zaplavit. Řekněte mu, ať on sám ve Vás způsobí věci, které máte dělat Vy. Buďte nadále jakoby místem, kudy prochází jeho konání a jeho účinná milost.
(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)
Jsi láska! A všichni, kdo tě poznávají, jsou touto láskou tak zapáleni, že zůstávají v tobě a ty v nich. Všichni tě mohou poznat, stejně jako tě poznali svatí! Požehnaná duše, která tě poznává! Neboť nachází poklad svého srdce, když pokorně poznává tvou nekonečnou velikost a svou nicotu.
(Jiří Preca, Žalm karmelitána bratra Franka)