KARMEL

Bože můj, teď víc než kdykoli jindy jsem před Tebou. Jsem před Tebou stále. Dosud jsem byla víc v sobě a viděla jsem sebe. Nyní mi nějak umožňuješ ztratit sebe, jako bych přestávala existovat, přestávala být tou, která byla dosud. Neumím už být tou a neumím ani ještě být jiná, taková, jakou mě chceš mít. (…) Pomoz mi najít se a pomoz mi setkat se s Tebou v sobě. A dokud se musím ztrácet v temnotě své vlastní bytosti, drž mě za ruku jako své dítě, dej mi, abych porozuměla Tobě a Tvému konání i díky lidem, které jsi mi na cestě dal…

(Karol Wojtyła, korespondence, úryvek z modlitby pro Wandu Półtawskou, 13. 2. 1963)

Buďte zakořeněná v Bohu. Desetkrát denně se od něho dožadujte pokoje duše, protože bez něho nelze učinit žádné rozhodnutí, které by nás neuvrhlo do katastrofy. S Bohem však budete silnější než dění kolem Vás a vyjdete odtud s ještě větší důvěrou v jeho lásku.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Pokud můžete mluvit s Pánem v modlitbě, promluvte si s Ním, chvalte Ho. Pokud nemůžete mluvit kvůli únavě, zmatku v duši, buďte připraveni Mu sloužit. Zůstaňte v klidu a udělejte gesto, které ukazuje Váš respekt. Pán Vás uvidí a Vaše přítomnost bude pro Něho příjemná. Požehná ticho, které mu obětujete a najdete pokoj a útěchu, když Vás vezme za ruku.

(Pater Pio, OFMCap /1887–1968/)

Vy jdete ruku v ruce s Ježíšem Kristem, když posloucháte jeho slova a slavíte v radosti jako v bolesti jeho lásku. Tím nesete v sobě celý svět, kde je tolik bolesti. Buďte vděčná za tyto možnosti.

(P. Vladimír Koudelka OP /1919–2003/, korespondence, dopis z 12. května 1998)

Překročit práh víry předpokládá necítit se zahanbeně za to, že máme srdce dítěte, které stále věří v nemožné, a proto může žít v naději. Jen to dává smysl, jen to je schopné měnit dějiny. Znamená to prosit bez ustání, modlit se bez umdlení a uctívat Ježíše v adoraci, aby se náš pohled proměnil.

(kard. Jorge Mario Bergoglio SJ, úryvek z pastýřského listu o svátku sv. Terezie z Lisieux, 1. října 2012)

První křesťané měli hrůzu z toho umístit Krista na kříž, neboť na vlastní oči viděli ta ubohá těla v celé své nahotě, upoutaná na hrubě otesaný kůl, nad nímž čněla příčná kláda ve tvaru T, ruce přibité k tomuto nástroji umučení, nohy rovněž připevněné hřeby… Viděli těla hroutící se pod vlastní vahou, klátící se hlavy, psy přilákané pachem krve, ožírající jim nohy, supy kroužící nad tímto polem krve a odsouzence vysíleného mučením, spalovaného žízní, přivolávajícího smrt křikem beze slov. To byl trest otroků a lupičů. To byl trest, který vytrpěl Ježíš.

(Marie-Joseph Lagrange OP /1855–1938/, L’Évangile de Jésus-Christ, Paříž 1928)

Ne, nedělejte nic, co překračuje meze Vaší odolnosti: dostala byste se do depresí. Vykonávejte dobře a v klidu prosté a drobné věci, které jsou úměrné Vašim slabým silám. V takových věcech se totiž skrývá láska.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Všechno bude dobré. To, že náš dobrý Pán miluje něžnou láskou všechny, kteří budou spaseni, a něžně a kdykoliv potřebují je utěšuje, znamená toto: Je pravdou, že hřích je příčinou veškeré této bolesti, ale všechno se napraví a každá záležitost se srovná. Tato slova mi byla zjevena s největší něhou, aniž by mě nebo kohokoliv, kdo bude spasen, kárala.

(Juliana z Norwiche /1342–1416/, DT 27)

Získat vše modlitbou, ztišit se, setrvávat v tichosti, přečkávat, přečkat sebe samu. Pán Bůh ukazuje cestu v tichosti, usebranosti a modlitbě.
O věrnost a trpělivost,
o věrnost a důvěru,
o věrnost tehdy, když je těžko,
o důvěru tehdy, když je tma,
prosím tiše, beze chvatu.

(Wanda Półtawská /* 1921/, deníkový zápis z 13. 8. 1963)

Otče na nebesích
jak bych ti byl vděčný
kdybych se této věci zbavil.
Ale musím-li to nést až do svého konce
jsem připraven.

Není to žádný krásný kříž
ale kříž tvého Syna byl také tvrdý.

I to chci snášet
že nemohu přesně rozlišit
co je nemoc a co hřích.

Jen o to tě prosím:
Pomoz mi
abych tento hřích překonal.

Chci trpělivě nést svůj kříž.

(P. Benedikt Holota OFM /* 1922/, zápisky z rozhovorů s P. J. E. Urbanem OFM)