KARMEL

Bože, tys posiloval svatého Tita eucharistickým chlebem; na jeho přímluvu dopřej i nám, abychom dnes Tělo a Krev tvého Syna přijali s vděčností a v modlitbě pamatovali na všechny, kteří ohroženi válkou dnes přijímat nemohou nebo nechtějí. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

Bože, tys dopřál svatému Titovi dobré vzdělání a dal mu moudrost a statečnost, s níž usiloval o udržení kvalitního školství i v době okupace. Na jeho přímluvu dej dnes rozvahu a statečnost všem učitelům a vychovatelům na okupovaných územích a ujmi se všech dětí, které se kvůli válce vzdělávat nemohou. Prosíme o to skrze tvého Syna …

V neděli 15. května letošního roku byl v Římě papežem Františkem svatořečen holandský karmelitán P. Titus Brandsma, umučený za druhé světové války v koncentračním táboře v Dachau. V úterý 26. července uplyne 80 let od jeho smrti, liturgickou památku slavíme 28. července. Od zítřka se můžeme – každý podle svých možností – připojit k novéně k tomuto novému světci našeho Řádu. Prvních pět dní se budou na našem webu objevovat texty, které připravili naši zahraniční spolubratři jako letáčky ke květnové kanonizaci, závěrečné čtyři dny nás budou provázet úryvky z přednášky P. Norberta Žušky, O.Carm. „Titus Brandsma – světec pro naši dobu“, která zazněla na letošním celostátním setkání terciářů v Kostelním Vydří. Dnes uveřejňujeme Titovy životopisné údaje.

Sladký Ježíši, když Tě vidím,
ožívá ve mně veliká láska k Tobě.
Ty víš, Ježíši, jak Tě miluji
a že jsme nejlepšími přáteli.

To vyžaduje více odvahy k utrpení.
Ale každé utrpení je pro mne
jedinou cestou k Tvému království.

Pane, když na tvůj obraz hledím, zdá se,
že cítím objetí jak od přítele;
převzácný dar a dobro zajištěné
já nacházím tak ve své věrné lásce.

Tvá láska, vím to, přináší i bolest
a velké odvahy mi bude třeba,
však za tvou slávou jinak se jít nedá,
než strádání na úzké cestě unést.

Titus Brandsma prožil dětství na rodinném statku v Ugokloosteru. Vztahy v rodině byly nesmírně hezké, takže spolu všichni sourozenci udržovali častý kontakt. V rodném Ugokloosteru zůstala jediná provdaná sestra, ostatní sourozenci zvolili řeholní život. Narodili se v tomto pořadí: Baukje (*1873, později sr. Maria), Apollonia (*1874, později sr. Maria Barbara), Gatsche (*1878, provdala se roku 1901 za Michiela Boera), Siebrigje (*1880, později sr. Willibrorda), Anno (*1881, později fr. Titus) a Hendrik (*1882, později fr. Henricus).

Telefon tehdy rozhodně nebyl běžnou součástí života, Titova sestra a švagr ho mohli využívat až od roku 1940 a i vzhledem k ceně hovoru se telefonovalo jen málo. Titus tedy velmi často psal, v některých obdobích i denně nebo alespoň jednou týdně. Mnoho dopisů je ztracených, ale dochovalo se jich pořád dost na to, abychom v nich mohli zachytit atmosféru každodenního života. Po smrti rodičů (tatínek zemřel v roce 1920, maminka v roce 1933) jsou většinou adresované právě provdané sestře Gatsche a její rodině, občas mladšímu bratru Jindřichovi.

Uvádíme zde plné znění jednoho z prvních dochovaných dopisů. Titovi je pětadvacet, má za sebou devět měsíců kněžského života a dokončuje studium teologie v klášteře v Ossu.

Beata solitudo. Už se zde v této malé cele cítím naprosto jako doma. Ještě jsem se tady nenudil. Jsem sám, to ano, ale nikdy mi nebyl milý Bůh tak blízko. I když já nemohu vycházet k lidem ani lidé nemohou přicházet ke mně, mám chuť křičet radostí, protože On se mi dal znovu nalézt ve své plnosti. On je teď mým jediným útočištěm a já se cítím v bezpečí a šťasten. Chci zde zůstat napořád, pokud On to tak zařídí. Málokdy jsem byl tak šťastný a spokojený.

(Titus Brandsma, deníkový zápis z nacistického vězení)

Koncentrační tábor v Dachau fungoval po celých dlouhých dvanáct let nacistického režimu. První vězni přišli v březnu roku 1933 a zpočátku se rekrutovali především z řad německých oponentů režimu. Záhy se však plnil Židy, Romy, Sinty, homosexuály a prostitutkami, … po Křišťálové noci sem bylo odvlečeno na 11 000 Židů najednou.

Titus byl do Dachau deportován 19. června roku 1942 a byl umístěn do jednoho ze tří „kněžských“ bloků, kterými postupně prošlo celkem 2720 kněží a řeholníků, většinou Poláků. Holanďanů bylo 63 – deset z nich dosáhlo propuštění, sedmnáct nepřežilo a třicet šest se dočkalo osvobození tábora. V roce 1942 žilo v táboře zhruba 8700 vězňů, zemřelo jich nejméně 5128 (což je počet zdokumentovaných úmrtí, ale skutečné číslo bylo zřejmě výrazně vyšší).

„Musíme chápat svou dobu a neodtahovat se od dějin. Také my jsme dětmi své doby: Buďme jimi s jasným uvědoměním!“

Titus Brandsma

Příští neděli, dne 15. května 2022, proběhne v Římě svatořečení holandského karmelitána P. Tita Brandsmy (1881–1942). Svatořečen bude muž, který nemlčel, když sousední země rozpoutala agresivní válku a snažila se manipulativní propagandou získat mezinárodní veřejnost na svou stranu.

Bez chudoby je řeholník farizej. Je to měšťák v klášteře, i když je chudě oblečen. Má šat chuďasa, ačkoli nemiluje chudobu. My řeholníci příliš lpíme na všech možných věcech a jsme zvyklí na komfort. Chceme dávat vše do pořádku pod záminkou, že u nás musí všechno slušně vypadat, být uspořádané, dobře upravené. Nakonec se staneme směšnými Bohu, před nímž jsme složili své sliby.

(Titus Brandsma /1881–1942/)