Doporučujeme
TEXTY Z TRADICE
V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice – minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tematických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.
Marie Petyt (1623–1677)
Někdy jsem pociťovala nejkrajnější tíseň, sklíčenost, žal a tíhu na duchu, takže se mi svět jevil nadmíru tísnivým, jako by byla má duše sevřena mezi dvěma mlýnskými kameny, nebo visela mezi nebem i zemí probodena meči, bez opory nahoře či dole, tzn. ani v Bohu ani v lidech...
Marie Petyt (1623–1677)
Když jsem pak v sobě postřehla Božího Ducha a cítila, jak ve mně působí, poznala jsem rovněž, že se ve mně začal modlit způsobem, který přesahuje veškeré chápání – beze slov a myšlenek. Tento způsob modlitby je velmi skrytý a ví o něm málokdo.
Marie Petyt (1623–1677)
Když jsme se dva nebo tři měsíce cvičily v meditaci, duchovní vůdce (1) nás postupně vedl v většímu ztišení a prostotě při modlitbě a k opouštění meditace...
Biografické psaní jako součást Božího povolání
Ještě dlouho budou na Marii přicházet pochybnosti, jestli její literární talent skutečně souvisí s Božím dotekem, nebo jestli přece jen nejde o subtilní formu hledání vlastní slávy, když posílá P. Michaelovi (1) všechny tyto dopisy, v nichž mluví o sobě.
Averze vůči psaní
Jsou období, v nichž se božský dotek »nedostavuje«, v nichž se člověk cítí opuštěný a uvnitř jakoby pustý a zároveň jako by se mu sevřelo hrdlo. Duchovní život pro mnohé lidi – a rovněž pro Marii Petyt – není vyváženou, příjemně temperovanou komunikací s někým, koho už dobře známe a máme »přečteného«. Není možné, aby člověk stále zůstával s Bohem a Bůh s ním harmonickým a vyváženým způsobem. Něco takového nenajdeme ani mezi lidmi, kteří spolu žijí.
Mé srdce bude moci milovat i během psaní
Marie Petyt dělá při psaní podobnou zkušenost jako umělec ve svých tvůrčích okamžicích: hudebník, v němž se jakoby sama od sebe začíná ozývat hudba; malíř, jehož ruku jako by vedl někdo jiný. Marie popisuje zkušenost působení Jiného v takových momentech následujícími slovy:
Jako by byl v mém nitru navrtán silný hojivý pramen
Marie má za úkol psát bez toho, že by napsané sama cenzurovala, má bez ostychu napsat vše, čím v duchovním životě žije. To se jí daří, když má »před očima« Boha nebo Matku Boží nebo anděly; je to ale obtížné, když si dělá starosti, že by její dopisy mohli číst lidé pošetilí a úzkoprsí:
Umění naslouchat vlastnímu srdci
V cyklu „Autobiografické duchovní zápisky Marie Petyt“ vám chceme na pokračování představit určitou formu „povolání“ této karmelitánské terciářky: žít svůj vztah k Bohu zvl. způsobem prostřednictvím svých duchovních zápisků; a rovněž jeden z možných způsobů duchovního doprovázení, kterého se Marii Petyt dostalo od karmelitána P. Michaela od sv. Augustina: doprovázení prostřednictvím dopisů.
Marie Petyt (1623–1677)
Dlouhou dobu jsem se cítila sevřena omezeností mé přirozenosti, jako bych byla spoutána, s roubíkem v ústech a přikována železnými řetězy v úzkém temném vězení...
Marie Petyt (1623–1677)
Překrásné božské Dobro se ukazuje člověku s převelikou líbezností, plnou rozkoše a života, a zjednává mu takové naplnění, že to nelze popsat. Usmívá se na duši neobyčejným způsobem, a proto je nazývám půvabnou tváří mého božského Milovaného.
Marie Petyt (1623–1677)
16. listopadu 1672 po procitnutí a pak po celý den jsem se cítila jakoby oddělená od Boha, ubohá a opuštěná, bez světla a bez chuti a bez jakékoli možnosti najít vztah k modlitbě nebo s alespoň trochou zbožnosti dospět k Bohu. To mě velmi zarazilo a naplnilo smutkem a já nevěděla, co si o tom myslet a co znamená tato náhlá změna: jeden den povzbuzená a přijatá jako nevěsta nebo královna, druhý den zapuzená, vyhnaná z královského paláce jako chudá žebračka, kterou Milovaný nezná ani nemůže znát, ano, na kterou dokonce nechce ani pohlédnout.