Doporučujeme
TEXTY Z TRADICE
V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice – minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tematických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.
Chci vám říci cosi snadno srozumitelného, něco, co jste často sami prožili, pokud se nemýlím: Půst dodává modlitbě důvěru a rozohňuje ji... Modlitba vyprosí sílu k postu a půst získá milost k modlitbě. Půst posiluje modlitbu, modlitba posiluje půst a přednáší jej před Boží tvář. (Sv. Bernard)
Maria-Eugen od Dítěte Ježíše (Grialou) OCD (1894–1967)
Když vstoupíme do kontaktu s Bohem (1), když je nastoleno spojení s Ním, pak probíhá skutečný rozhovor, skutečné sdílení. Bůh je oceán, Bůh je oheň, Bůh je pramen živé vody. Ano, Bůh je vše. A pokaždé, když se spojíme s Bohem, dotýkáme se tohoto oceánu, tohoto plamene, tohoto ohně. A proto z Něho čerpáme Jeho božství, proto může dojít k rozmnožení naší účasti na božském životě, tedy k rozmnožení Jeho milosti v nás.
P. Vojtěch Kodet, O.Carm.
Stojíme na prahu Adventu, snad nejkrásnějšího liturgického období, které je tak trochu popelkou z hlediska liturgického slavení. Mnozí z nás mají Advent spojený se zvláštním pocitem, s těšením. Nejen na Ježíška, ale taky na vše hezké, co bylo v našich domovech spojené s prožíváním vánoc.
Duchovní vůdce sv. Terezie z Avily a první provinciál bosých karmelitánů se narodil ve Valladolidu dne 6. června 1545 a zemřel v Bruselu dne 21. září 1614.
Byl synem Diega Graciana de Aldore, sekretáře Karla V. a Filipa II., a Jany de Antisco, dcery polského velvyslance u španělského dvora. Studoval na jezuitské koleji v Madridu, poté pokračoval studiem filosofie a teologie na universitě v Alcalá. V roce 1569 byl vysvěcen na kněze. Dne 25. března 1572 oblékl v Pastraně hábit bosých karmelitánů a přijal jméno Jeroným od Matky Boží.
Vojtěch Kodet, O.Carm. (*1956)
V jednom z biblických komentářů jsem četl, že církev je vystavena stejným pokušením, jako byl vystaven Pán Ježíš, když se postil na poušti. To mě inspirovalo k přemýšlení o pokušeních církve v dnešní době.
Kniha prvních mnichů
»Kniha prvních mnichů« byla v latině vydána pravděpodobně v letech 1380 až 1390 Felipem Ribotem, katalánským provinciálem. Ribot se opíral o sbírku starších textů a vlastně převyprávěl dějiny Karmelitánského řádu od Eliáše až k přesídlení do Evropy. Aby svému líčení dodal věrohodnosti, datoval tento spis do raného 5. století: údajně jej napsal patriarcha jeruzalémský Jan XXII. v roce 420 a věnoval jistému mnichovi Caprasiovi.
Nejlepší Učitelka lásky
Láska Pána Ježíše jako Boha byla nekonečná a láska Panny Marie byla dokonalá, ona je „Mater pulchrae dilectionis – Matka krásného milování“. Dívejme se stále na ně a oni nás budou připodobňovat sobě: „Řekni mi, s kým se stýkáš, a já ti řeknu, kdo jsi.“ Právě Karmel, řád Panny Marie, této nejlepší Učitelky lásky, by měl být nejlepší školou pravé, krásné, jemné, něžné lásky.
Terezie z Los Andes (1900–1920)
Jen Ježíš je krásný, jen on mě může potěšit. Jeho vzývám, pro něho pláču, jeho hledám ve své duši. Ježíš mě může vnitřně rozemlít, abych se stala čistou hostií, ve které by mohl odpočívat. Chtěla bych žíznit po lásce, aby jiné duše měly tuto lásku; tak, že bych zcela odumřela tvorům i sobě samé, abych vytvořila prostor pro něho. Je snad něco dobrého nebo krásného nebo pravdivého, co bychom si mohli představit mimo Ježíše?
Matka je zahrnuta do eucharistické formy bytí. Její jednota se Synem se stala o Velikonocích tak velikou, že už nemohou být od nynějška rozděleni. Tam, kde je Syn podstatně a skutečně přítomen, tam nemůže Matka chybět. Jestliže to, co přijímá křesťan u oltáře, je opravdu Tělo Pána, pak je to i tělo, které se stalo tělem v Matce a kterému dala všechno své k dispozici. Protože řekla „ano" k tomu, aby se stal člověkem, říká „ano“ i ke každému jeho novému příchodu na svět, který se uskutečňuje v proměňování při každé mši svaté.
(Adrienne von Speyr /1902–1967/, Služebnice Pána; překlad Marta Pavlíková a Terezie Brichtová)
Pán se jako nový Adam nechce zapojit do společenství lidí bez spolupůsobnosti nové Evy. Teprve tím, že se činí závislým na ženě, úplně ukazuje, jak bezvýhradně vzal na sebe zákony lidstva. Člověk, který by nepocházel ze ženy, který by nebyl na ženě závislý, který by nevděčil ženě, jež je jeho matkou, nejen za svou tělesnou existenci, ale i za svou výchovu, za své základní názory, by nebyl člověkem mezi lidmi. Tak je Pánova Matka vtažena do dění, jímž je Zjevení. Stává se svým způsobem pramenem, ze kterého vychází Vykupitel, a tím i vykoupení. Tím, že si Syn zvolil Matku, vložil do ní celou svou lásku k lidem, aby se mu jí dostalo zase od ní. Dává jí, aby byla plodným pramenem, ze kterého sám vzniká, kterému stále daruje svou milost, jakou jí dal na začátku, milost, která je křesťanská tím, že nejen sama dává, ale když ji někdo obdrží, může ji znovu darovat dál.
Na každé sebeodevzdání člověka Pánu odpovídá Pán plodností, na níž má jeho Matka podíl. Zvolil si jednu Matku, aby měl všechny lidi za bratry. Ale když Matka předává své mateřství dál, stávají se Ježíšovi bratři sami matkami. Matčino „ano“, které žije dál, umožnilo splnění Synova výroku: že všichni, kdo řekli „ano“ a plní vůli Otce, stanou se nejen bratry a sestrami, ale i matkami Pána.
(Adrienne von Speyr /1902–1967/, Služebnice Pána; překlad Marta Pavlíková a Terezie Brichtová)
Skrze tebe, Matko, jsme připutovali k tvému Synu.
Tys ho počala.
Tys ho nosila ve svém lůně.
Tys ho přivedla na svět.
Tys ho doprovázela jeho životem,
abys nám ho přinesla a darovala.