Doporučujeme
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Nejsvětější, nejdůležitější a nejpotřebnější cvičení v duchovním životě je Boží přítomnost. Že totiž člověk má zalíbení v Jeho božské společnosti a v rozhovoru s Ním a dále že si navykne pokorně Ho oslovovat a hovořit s Ním v postoji láskyplného příklonu srdce, a to vždy, ano, v každém okamžiku, ne formálně, ne odměřeně, především v čase pokušení, protivenství, suchopáru, zármutku a opuštěnosti, ano, i uprostřed naší nevěrnosti a našich hříchů.
Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti, že jsi nám daroval papeže Františka.
Prosíme tě, žehnej mu v jeho náročné službě.
Naplňuj ho stále svým svatým Duchem,
aby v jeho síle hlásal evangelium o tvém milosrdenství celému světu.
Ochraňuj ho ode všeho zlého a pošli mu dobré rádce a spolupracovníky.
Naplňuj ho svou láskou, aby tě miloval nade všechno
a s horlivostí i pastýřskou láskou vedl Boží lid, který jsi mu svěřil.
Amen.
Převzato z: www.vojtechkodet.cz
Generální převor řádu karmelitánů, P. Fernando Millán Romeral, O.Carm, ihned v den, kdy papež Benedikt XVI. oznámil své rozhodnutí odstoupit z funkce, napsal Svatému otci dopis:
Svatý otče,
s překvapením a s pohnutím jsme se dozvěděli o Vašem dnešním prohlášení, že se chcete vzdát své služby.
Generální kapitula Řádu bratří Panny Marie karmelské se uskuteční ve dnech 2.–21. září 2013 v Římě.
Pro bratry a ostatní členy karmelitánské rodiny byla zřízena interaktivní webová stránka (http://www.ocarm.org/capitulumgenerale2013) s informacemi týkajícími se generální kapituly řádu. Najdete na ní např. modlitbu za generální kapitulu, dále Instrumentum Laboris. Prostřednictvím této stránky můžete zasílat své reflexe a podněty.
Terezie z Avily (1515–1582)
Velmi záleží na tom, abychom vyrazili na cestu s velkou rozhodností. (...) Rozhodneme-li se věnovat něco ze svého času Tomu, který nám dal tolik a dosud nás zahrnuje dary, není snad rozumné dát mu jej velkomyslně, a to tím spíše, když je to náš svrchovaný zájem a může nám to být náramně k prospěchu? V opačném případě to není dar, nýbrž jen půjčka s úmyslem vzít si zase všechno zpátky. Nezdá se mi, že by se takhle mělo dávat...
Jan od sv. Samsona (1571–1636)
„Já tě v sobě ověnčím svou vlastní láskou a slávou, abys žila skrze mne a ve mně, abys mne vlastnila, mne i mou slávu, až do nekonečna...“
Terezie z Avily (1515–1582)
Někdy se mi stávalo – jako i nyní, i když daleko řídčeji – že na mne padly tak tíživé úzkosti a tak palčivá tělesná trýzeň, že jsem nevěděla, co dělat. Když nic netrýznilo mého ducha, radostně jsem snášela i daleko těžší tělesné bolesti. Přišlo-li však obojí současně, bylo to opravdové mučednictví. Tehdy jsem zapomínala na přijaté milosti, na které jsem si vzpomínala jen jako na vzdálený sen, který jen zvětšoval mé trápení.
Terezie z Avily (1515–1582)
Během modlitby klidu se má duše kochat a netropit hluk. Nazývám hlukem, vyhledává-li rozumem mnoho slov a úvah, aby děkovala Bohu za takovou milost, a promíchává-li znovu hromadu svých hříchů a chyb, aby tak cítila vlastní nehodnost. Tyto věci vytvářejí zmatek, neboť rozum se pachtí za představami a paměť, aby si vzpomněla. (...)
Jan od sv. Samsona (1571–1636)
Má lásko a můj ženichu, zatímco užíváme vzájemné lásky na loži, připraveném z nás obou (námi oběma), abychom se oddali božské rozpustilosti v sladké něze svých nejvyšších objetí, prostě a nevýslovně – na tomto loži tedy, z nevěsty a ženicha, kde se v poledním čase ty a já těšíme ze sebe navzájem až za hranice smyslů a pochopení – nevidíš snad, ó můj ženichu, že můj nard šíří svou vůni, zatímco my, zamilováni, hrajeme si spolu, jeden s druhým a jeden ve druhém? Stačí však, že si rozumíme.
Terezie z Avily (1515–1582)
Velmi napomáhá, když se začne s velkodušností a vnitřní svobodou. Hovořím k těm – je jich opravdu hodně – kteří už hezky dávno začali a nikdy nemohou dokončit. Podle mého názoru je to většinou způsobeno tím, že od začátku neobjali kříž velkomyslně. Oni se totiž trápí, když nemohou dále pracovat svým rozumem, zdá se jim, že nic nedělají a nejsou s to se snést. A možná je to právě doba, v níž se jejich vůle zdokonaluje a sílí, aniž si to uvědomují.
Jan od sv. Samsona (1571–1636)
Texty „Svatební písně“, které zde předkládáme, dávají nahlédnout do nitra slepého řeholního bratra Jana od sv. Samsona. Nejde o naukové výpovědi o Bohu, ale o obrazy, které vystupují z jeho nitra a vypovídají o jeho hlubokém spojení s Bohem skrze živou víru a osobní důvěrnou lásku. Paradoxně právě tento ‚slepec‘ nám otvírá oči pro Boha, který je Tajemstvím vpravdě nevýslovným, a zve nás k touze růst ve vztahu k Němu ne podle míry, kterou si určujeme sami, ale kterou nám určil Bůh. Jan mluví v ženském rodě, neboť hovoří jménem duše, nevěsty Kristovy.