Rány a nemoci světa, které by měla léčit terapeutická síla náboženství – pocity strachu, frustrace, dezorientace, křivdy, osamělosti – přitahují populisty. Populismus z těchto pocitů žije. Populisté proměňují pocity strachu, bezmoci a dezorientace v hněv a agresivitu. (…) Za velmi znepokojující považuji to, co naznačují některé sociologické výzkumy, totiž že mnoho věřících lidí podléhá dezinformacím, že populisté slaví úspěchy ve volbách především v krajích se silnou tradiční religiozitou. Jaké typy religiozity mají blízko k naivitě a lehkověrnosti? Když se víra nahrazuje ideologií a kritické myšlení a morální odpovědnost kapitulují před opakováním několika jednoduchých hesel.
Pokud se někteří kazatelé místo hlásání radostné zvěsti zaměřují výhradně na otázky potratů či stejnopohlavních svazků, připravují laciné vítězství amorálním populistům, kteří úspěšně loví voličské hlasy mezi věřícími – stačí, když si osvojí tuto rétoriku.
(Tomáš Halík /*1948/, Dopisy papeži, 2024)