KARMEL

Ábel a Kain se setkali po Ábelově smrti. Šli po poušti a poznali se už z dálky, protože oba byli velmi vysocí. Bratři si sedli na zem, zapálili oheň a jedli. Mlčeli, jak to dělají unavení lidé, když se den nachýlí. Na obloze se objevilo několik hvězd, které ještě nedostaly své jméno. Ve světle plamenů si Kain všiml stopy zanechané kamenem na Ábelově čele, upustil chléb, který se chystal přinést k ústům, a požádal, aby mu byl jeho zločin odpuštěn. Ábel odpověděl: „Zabil jsi ty mě, nebo já tebe? Už si to nepamatuji, jsme tu spolu jako dřív.“ „Teď vím, že jsi mi opravdu odpustil,“ řekl Kain, „neboť zapomenout znamená odpustit. I já se pokusím zapomenout...“.

(Jorge Luis Borges /1899–1986/; úryvek z díla argentinského spisovatele, který cituje papež František ve své autobiografii)